"K nějaké první chalupě se musela přistavět druhá, a pokud byly podmínky i pro jiné osadníky, rozšiřovaly se takové osady na vesnice, podle doporučení nebo nařízení, přídělů půdy a materiálové pomoci vrchnosti.

Ale ani tento postup není tak starý - snad jen tisíc či pouhých sedm set let - mezi 10. - 13. stoletím.

Tak nějak také vznikal i náš Ostrov. Původně lesem zarostlé kopce se smečkami vlků, dost medvědů i rys nebo zubr se zde vyskytovali, tu a tam nějaká osamělá chalupa uhlíře či kolomazníka nebo hrnčíře, také rýžovník nebo kovkop zde mohl bydlet. V údolích pod kopci a pod stráněmi byly rozbahněné potoky z neurčitými brody a brůdky na stezkách k chatrčím těch řemeslníků anebo k lesním brlohům a táborům různých berků a lapků, co ohrožovali bezpečnost rytířských tvrzí i panstva na cestách toho kraje tady.

Takový byl nejspíš obraz zdejších míst v čase prvních slovanských hradišť, tedy v čase, kdy doznívalo stěhování národů - ale mohlo to být i o 1000 či 1200 let dřív. Takový mohl být obraz zdejších míst, kde za nějakých 1500 let anebo jen za 700 let vznikne nějaká ves, s nějakým jménem, kterou my dnes považujeme za předchůdce našeho Ostrova.

Sem tenkrát - nejspíš ještě ke starým Keltům - sotva dozněly zvěsti o nějakých Římanech, ale tlačil se sem už nový slovanský živel - asi tak v duchu pověsti o praotci Čechovi a jeho družině, sotva však budeme moci uvěřit, že i u nás v našem kraji, pokračovala už tehdá úspěšná tradice Přemysla Oráče, protože zdejší lesnaté a bahnité vysočiny neposkytovaly právě nejvhodnější podmínky ani pro tu prvotní zemědělskou činnost.


Zato se tu v lesích při povrchu vyskytovaly stříbrné a i jiné vícekovné rudy, dokázala to a nezvratně osvědčila až 50. a 70. léta 16. století se všemi těmi jmény žil a šachet mezi Ostrovem a Životici.

Avšak mezi tou dobou (16. stol.) a počátky výroby a užívání železa v Čechách (mezi 750 před n. l. až 500 n. l.) by mělo ležet naše ostrovské dějůprázdno vyplněné jen poznámkou Dr. Gustava Hofmanna , že jihozápadní a jižní okraj Brdského lesa zatím nevydal svědectví v podobě archeologických nálezů, dosvědčujících tamní výroby železa.

Jako nápověď a zároveň náznak dalších úvah i potřeby dalšího archeologického průzkumu o zdejší výrobě železa představují zřejmě dosud obecně neznámé nálezy hnědelů a železných strusek na Ostrovském katastru V Bukovce, Na Černém, katastr. č. parcely 235 (Siblíkovo pole). Pan Frant. Siblík je tam nacházel v 1930 až 40. letech při zemědělských pracích a nejnověji (1982) na ně upozornil ing. Václav Beran z Prahy.

Zatím je úplně nejasno, zda tyto strusky jsou středověké jako (podle R. Pleinera) strusky radětické či souvisí-li nějakou analogií s laténskými Kelty a jejich blatenským nebo sedlčanským železářstvím (500 až 350 let před n. l.) nebo jsou-li to ty nálezy z jižního okraje Brdského lesa, jež nějak tuší Dr. Hofmann (z doby halštatské) či jde-li o nějaké zaostalé technologie ne dávných století. V blízkém sousedství rudného a struskového naleziště jsme nalezli také několik střepů černé nepolévané užitkové keramiky. Jeden střípek byl docela i tenkostěnný s páskově vyhlazenou výzdobou. Poradce z okresního muzea v Příbrami odhadl tyto střepy do 16. snad i do 15. století.

Konečně je tu třeba ještě přičinit další otazník nad sejpy a hrůbaty po starých rýžovištích na ostrovském potoce. Zlatonosný potok běží od vršku Slaného, údolím Na Královně, Zahabřím, Zahořím, Zarybničím, probíhá Ostrovem a přes Brůdek, kolem mlýna a pod ním opouští náš katastr a běží tochovskými drahy do Zákosteleckého rybníka a pod ním přes Starou Vodu dál.

Stopy po rýžování nese zejména Zahabří (katastr Vrančice). V Zahoří byly tyto stopy zahlazeny stavbou rybníka (1975) a ještě pod ním v 1920. letech. Na středním toku je zástavba obce, pode vsí ke mlýnu a pode mlýnem jsou už dlouhá léta louky beze stop po rýžování a na tochovském katastru také stopy rychle mizí. "Dlouhý vršek i Vysoký vršek" pohltila stavba silnice (1934), ale osikami vysázené draha skýtají stopy rýžovníků dosud dost znatelné, jen jejich časové určení původu by bylo třeba zjistit dřív než zaniknou úplně.

Ať tak či onak, důvody pro založení a podněty pro historickou prosperitu naší vsi i předpoklady pro pracovní příležitosti a živitelnost starých Ostrováků doma, musíme spatřovat postupně ve všech uvedených materiálních podmínkách.

Věrohodněji a doloženěji můžeme se svými dohady o dnešním Ostrově začít nejspíš až s kolonizací země německými osadníky v časech prvních českých králů. S těmito osadníky sem přišlo i jejich pojetí křesťanství a s ním i církevní řády benediktinů a křižovníků, jejich pozemková vlastnictví a panství a bezpochyby i první výraznější těžby rudného bohatství země.

Podle průzkumu ČSAV z r. 1978 o Bozeňsku v předhusitské době (Z. Dragoun) můžeme jako majetek křižovníků označit vsi Ostrov a Vrančice ...".

Protože Orth a Sládek uvádějí Vrančice v křižovnickém vlastnictví už k roku 1253, beru tento rok také už za rok existence Ostrova a domnívám se, že k jeho založení došlo už dříve v témže anebo už i ve 12. století. Tou dobou (13. století) zakládali benediktinští bratři i tochovický Zákostelecký rybník.

K roku 1379 nacházíme (J. V. Bezděka) náš Ostrov už v arcibiskupském majetku Příbramském, resp. v jeho berničním rejstříku spolu s celou řadou jiných okolních vesnic, v tomto vlastnictví nezůstala ves na dlouho - jen do husitských válek.

Po těchto válkách převzal ves jako mnohé jiné ve zdejším okolí ostrovský klášter (benediktini na vltavském ostrově při soutoku Vltavy se Sázavou u Davle - řád založen zde na samém konci 10. stol.) Ten znormalizoval poměry, zkonsolidoval církevní majetek, obnovil poslušnost, snad i těžbu kovů a pronajímal, případně i prodával vesnice tohoto kraje riziko- a nadějemilovnějším soukromým osobám.

Tak před rokem 1520 seděla na tochovické tvrzi vdova po Oldřichu Vranovském, takto chráněnci p. Lva z Rožmitálu a na Blatné, se svou dcerou a zetěm p. Bechyněm z Lažan, jinak lapkou a poberou, přepadávajícího kupecké karavany. Společně pak utiskovali zdejší poddanský lid. V uvedeném roce je tu rytíř Janovský ve službě a jménem českých měst oblehl a vypálil, vrchnost potom zajali a soudili ji v Praze, pana z Lažan v lednu 1521 tam také pověsili.

V roce 1532 koupil pak Tochovice i s naší vsí, Lisovicemi, Vrančici a j. rytíř pan Jan Trčka z Vitenče, nejvyšší královský mincmistr a hejtman kraje Podbrdského. Avšak ani zemědělská latifundia ho nedokázala finančně posílit, ale ani nevýnosná těžba stříbra ho nezbavila dluhů u jeho rukojmích a přátel - březnických Lokšanů. Jinak pan z Vitenče ani nevedl příliš skromný život a tak se stalo, že v roce 1550 převzali tito jeho věřitelé celý jeho zdejší dlužnický majetek a Ostrov znovu měnil svoji vrchnost.

Lokšanské panské tu trvalo něco přes 70 let. Pan Jiří z Lokšan byl jinak místokancléřem říše Německé. Brzy potom (13 let) co pan z Vitenče pozbyl zdejší vsi, rozvinula se tu v okolí těžba stříbra do té doby nevídaných výnosů i když vlastní rozkvět tu trval jen něco přes 10 let - do roku 1574. Hlavním kverkem, tedy nákladníkem zde byl tou dobou pražský měšťan Urban Netter. Potom se tu osazenstvo dolů dost poněmčovalo - to už byli Habsburkové na českém trůně - až před Bílou horou zde havířovali už prý pouze Němci.

Do té doby lze nejspíš umístit (16. století) i vznik a potřebu "Fluchtštoly" ústící do dvora gruntu Knottkowského, a dosud znepokující zvědavost a touhu po dobrodružství všech ostrovských - ještě před 60 lety - kluků. V roce 1586 běl mít Ostrov už 11 domů.

Po Bílé hoře, totiž 12. 12. 1622, byla panu Václavu z Lokšan represivně odsouzena polovina jeho statků a už zjara 1623 koupil Tochovice i s Ostrovem pan Přibík Jeníšek z Újezda a Jenštejna za 23 381 kop grošů míšenských - prý je ani nikdy nezaplatil.

V roce 1629 měla obec už 14 domů a vejsadní hospodu, v roce 1680 řádil ve vsi a širokém okolí mor.

Po dalších skoro 50 letech (1728) přešlo tochovické panství, jehož součástí Ostrov stále byl, dědictvím na pana Víléma Albrechta hraběte z Kolovrat, ale už 1733 patří toto zboží jeho vnučce Marii Anně. Jí se tady - i jinde okolo - v roce 1738 vzbouřili sedláci - se všemi důsledky, to ji vedlo k tomu, že hned příštím rokem své panství prodala.

Tak se stalo, že od roku 1739 už seděl na Tochovicích pan Václav Schonowitz a po něm jeho dcera Josefa, provdaná jako svob. paní z Werniéru. Ta zemřela 12. listopadu 1801. Bylo to v čase tochovického posvícení. její náhrobní deska byla ještě letos - už těžko čitelná - volně opřená o chrámovou zeď u sv. Martina.

Za panství Schonowitzů se čislovaly v Ostrově domy (1770) a to měla ves Ostrov už 36 čísel - posledním byl mlýn. V letech 1771 - 72 dolehlo na ves druhé morní povětří a zemřelo tu za oba roky 36 lidí.

Po svobodné paní z Werniéru vlastnil panství pan Jan Prokop hrabě Hartman, dědí je vdova Dorota, vévodkyně Kuronská, po ní její dcera Dorota Tayllerandová de Perigout.

Od ní koupila Tochovice i s Ostrovem a j. vesnicemi paní Marie Gabriela, hraběnka Desfourová, manželka jednoho z Vratislavů z Mitrovic. V ten čas také bylo zrušeno nevolnictví, ale roboty trvaly.

Jejich dceru Josefínu si (1823) i s panstvím vzal pan Karel kníže Schwarzenberg. Za jeho panství byla založena v Hořejanech (1827) pro celé tochovické panství kontribučenská kassa, zrušena robota a Ostrov, jako ostatní obce, se později osamostatňuje i jako politická obec.

Tady už ale končí dohady i historie a začíná přítomnost tak jak ji zaznamenávají pamětníci v pamětní knize Ostrova."

František Beran, Ostrov, září - listopad 1983.